Napsali o nás

Německý zaměstnanec je levnější

Týdeník Kroměřížska 24. 5. 2011.

Kroměřížská Plastika vznikla v roce 1956 a její areál vypadá pohledem od Kaplanovy ulice, jako by se zde zastavil čas a nic se nezměnilo. Změny se však udály, v areálu vyrostla řada budov, v roce 2003 přešlo družstvo na akciovou společnost, došlo k vyplacení všech členů družstva, počet zaměstnanců se z původních 250 zvýšil na dnešních 400 a už dávno se v Plastice nevyrábí jen klávesnice. Předsedou představenstva je již pět let ing. Michal Nosek, kterého Týdeník Kroměřížska požádal o rozhovor.

Německý zaměstnanec je z pohledu produktivity práce měřené mzdou levnější než český

Také vás trápí kurz koruny, jako většinu českých výrobních firem?: Samozřejmě. Neobejdeme se bez zaměstnanců a těm budeme vždy vyplácet peníze v české měně, tedy v korunách, a zakázky dostaneme zaplacené v eurech nebo dolarech, protože své zákazníky máme v nadnárodních korporacích. A posiluje-li koruna, automaticky se nám snižuje odměna, protože rozdíl eura a koruny nejsme schopni předvídat ani se na něho nějak připravit. Přesto musíme stále produkovat peníze pro další rozvoj, abychom dokázali zůstat konkurenceschopní. Když nebudeme mít ziskovost, nebudeme moct nakupovat nové technologie a bez nich bude výroba i celá firma stagnovat. Jen pro srovnání: euro bylo v roce 2006 za 27,50 Kč, dnes je 24,50 Kč a to je rozdíl tří korun, o nějž si snižujeme zisk. Dnes nám posilující koruna bere ročně 10 milionů zisku. Navíc už také neplatí, že ČR je nízkonákladová země, třeba Němci dokážou jít s náklady dolů, racionalizovat a zvyšovat produktivitu, umí náklady snížit na minimum. Z hlediska produktivity měřené mzdou je dnes německý zaměstnanec levnější než český.
Má podle vás Evropská unie a její euro vůbec šanci ustát svou evropskou politiku se zadluženými státy unie?: Nacházíme se v turbulentní době, země jako Řecko, Portugalsko nebo Španělsko jsou malé ekonomiky, které dostávají ekonomický polštář jako krátkodobou ochranu. Kdo je členem unie, musí platit i za špatně hospodařící země, třeba Řecko. O této problematice si povídají makroekonomické špičky a nedávno jsem byl na jednom takovém setkání, kde špičkoví bankéři i podnikatelé rozváděli teorie, podle kterých by mohlo existovat třeba „německé“ a „jihoevropské“ euro, načež pak někdo z Národní banky vyřkl krutou pravdu, že zmíněná dotace Řecka je třeba pro Němce stejně velká jako roční transfery německé vlády pro bývalou NDR. Proto si mohou dovolit jednou zaplatit řecký dluh, je to pro ně malá cena za stabilitu celé Evropy.
Jak vnímá svět české firmy?: Jsme vnímáni jako dodavatelská země s dobrou infrastrukturou, stále ještě máme vstupní specialisty, i když k našemu handicapu se časem znásobí odborné vzdělání, které stagnuje a nejde dopředu. Za dobrou pozici vděčíme hlavně automobilovému průmyslu, ať již zbudováním továrny Hyundai, nebo dobře prosperující Škodovky. Evropské firmy se snaží vytěžit i jihovýchodní Evropu jako Rumunsko apod., ale v rámci Evropy již tak významné přesuny do ČR nevidíme. Na druhé straně zde ale rostou výrobní kompetence, my třeba teď máme zakázku přístrojových panelů pro vozy Mercedes a byli jsme vybráni jako jediní z východního bloku.

Plastikářství je v regionu tradiční obor. Také proto nemá Plastika s hledáním nových zaměstnanců problémy.

Jak je obtížné získat zaměstnance pro vaši výrobu?: Naše personalistka by řekla, že je to čím dál náročnější. Výrobky pro automobilový průmysl jsou náročné na jakost, každá chyba korunových výrobků tvoří tisíce vícenákladů, což jsou následně milionové ztráty. Proto naši operátoři i kontroloři mají velmi těžkou práci, musí být přesní a nesmí přehlédnout nedostatek žádného kusu. Je to práce náročná na oči, během směny se naši lidé mění. Z pohledu zaměstnanosti máme výhodu, že v regionu jde o tradiční profesi, v okolí působí několik firem, z nichž lidé různě přecházejí. Také už i zaměstnanci jsou ochotní dojíždět za prací ze Zlína do Kroměříže, ale stále platí, že většinu lidí máme z Kroměřížska.
Zkuste v letu přiblížit svou pracovní kariéru.: Plastikářský obor jsem nestudoval, mám ČVUT elektro, pak jsem pracoval v několika soukromých firmách, několik jich založil, věnoval se reklamě a IT technologiím. Někde mezi tím jsem absolvoval studium MBA na Rochester Institute of Technology. Pak jsem řídil i malý investiční fond a tady přišlo tehdejší vedení Plastiky, zda bychom jim nechtěli radit v diskuzi s potenciálním strategickým partnerem. No a nás napadlo, že bychom se mohli octnout i na druhé straně, a to jako kupující. Po roce jsme tedy podnik od družstevníků vykoupili. A postupnou obměnou v managementu jsem se před pěti lety dostal až do samotného vedení firmy, protože jsme zjistili, že než na začátku krize hledat a zaučovat nového ředitele, bude jednodušší, když firmu bude řídit předseda představenstva z řad akcionářů.

Ing. Michal Nosek je ve vedení firmy pět let.

Proč jste vlastně stáli o Plastiku?: V roce 2003, kdy se z výrobního družstva Plastika stala akciová společnost, šlo o firmu v dobrém stavu, byl to určitě dobře rozvinutý podnik, navíc měl i slušnou ziskovost a jeho jediným problémem byl výrobní sortiment závislý pouze na výrobě klávesnic. Odhadovali jsme, že vývoj v počítačích půjde dopředu, že sílu bude přebírat asijská konkurence, a proto jsme již v době převzetí firmy věděli, že budeme muset hledat nový výrobní program. Když budu toto rozhodnutí hodnotit s odstupem času, byla to pro nás zajímavá investice.
Vy sám jste Pražák, jak je tomu u ostatních členů představenstva z pohledu místní příslušnosti?: Dnes máme sedm členů, jeden je Angličan, pět je Pražáků, ale nikdo rodilý, všichni jsme přišli do Prahy za prací a usadili se tam. Jen kolega Zbranek je poctivý Moravák. I v managementu dochází stále k obměně, držíme věkový průměr do 40 let.
Žádná žena. Jak vnímáte postavení žen v řídících funkcích?: I my máme ženu ve vedení, personální ředitelku, ale je fakt, že žena může mít to nejlepší a nejvyšší vzdělání, ale mezi 25. až 35. rokem se bude vždy rozhodovat mezi kariérou a rodinou. Manažerská práce vyžaduje velkou oběť a nese s sebou následky pro další životní rozhodnutí. U chlapů je to jednodušší, když se stanou ředitelem, většinou mají doma ženu, která se stará o rodinu a děti. Proto postavení ženy ve společnosti nevyřeší žádné kvóty, je to na osobním rozhodnutí.
Jak se vlastně můžeme orientovat v množství plastikářských firem?: Plasty jsou velmi rozšířené, takže se vyrábí na různých úrovních, od garážových firem, kde se lisují nějaká víčka či květináče, až po sofistikovanou výrobu. Naši konkurenci v rámci republiky máme třeba u čtyř firem, ale každá z nich bude dělat něco trochu jiného, pouze v části výrobního portfolia se střetneme. Plastikařina je široký pojem a je vlastně nesmyslný, protože se z plastu vyrábí zdravotnické injekce i blatníky, které si nemohou konkurovat. I technologií ve zpracování plastů je celá řada. Když bychom chtěli zařadit Plastiku, tak bychom ji našli mezi 10 až 15 hráči sofistikované plastikářské výroby.
Plastiku si většina čtenářů spojí s výrobou klávesnic. Jak se výrobní sortiment změnil?: Největší změna ve výrobním sortimentu nastala asi po roce 2006, kdy jsme kromě vlastní výroby začali vozit klávesnice také z Číny. Dnešní klávesnice značky Fujitsu jsou vlastně všechny vyrobeny nebo potisknuty v Plastice. Další významná změna v sortimentu přišla převzetím technologie ultrazvukového sváření přístrojových panelů do aut od Continental Automotive v Brandýse nad Labem. Dříve jsme dělali jen plastové výlisky a vstřikování, dnes vyrábíme komplexní moduly včetně skel, lakování, svařování apod. Naše výrobní portfolio je tedy daleko složitější na zpracování a firma realizuje vyšší přidanou hodnotu, což souvisí s náročností na technologie a pracovní personál. Velmi nám pomohlo i vybudování lakovny za 70 mil. Kč a ta dnes jede na 3 až 4 směny. Změna náročnosti zpracování se projevila v počtu zaměstnanců, do roku 2008 jsme obměnili polovinu výroby a i díky tomu jsme krizový rok 2009 dokázali udržet v zisku i s poloviční výrobou. Ale zaměstnanci by dodali, že krizi poznali ve snížených prémiích, prokázali tehdy značnou míru solidarity s firmou.
Když zavádíte nové technologie, máte dvojnásobný počet zaměstnanců, zvětšujete i výrobní areál?: Ne, snažíme se intenzifikovat v rámci areálu. S novou zakázkou máme dvě možnosti. Buď zakoupit novou technologii, nebo využít původní s novým přizpůsobením. Také tam, kde je to možné, instalujeme roboty. Významnými investicemi posledních tří let byla stavba lakovny, čistého provozu a skladu obalů s myčkou.

Za posledních pět let se výrobní sortiment Plastiky výrazně změnil.

Plasty jsou všude kolem nás, kdy dojdeme k nějakému pomyslnému konci?: Nikdy. (smích) I když dnes třeba mají auta mnohem větší váhu nákladů i materiálů v elektronice a software než před 10 lety, tak před 20 lety byly plasty uvnitř auta převratnou novinkou a nahrazovaly dřevo a kůži. Za tu dobu však interiér aut jde zcela jiným směrem, a to k informačním panelům LCD, k modulárním řešením a plastikářská výroba se odehrává i jinde, nejen u palubní desky. Řeší se prvky dotykových plastů nebo pokovování. Většinu kovových součástek nahrazují právě plasty. Podle mne se bude stále prohlubovat využití plastů, jak ve spotřební elektronice, tak i v automobilovém průmyslu, ale nemyslím si, že by to měl být dramatický vývoj, vše podstatné jsme už zažili. U plastů je také důležitý aspekt, a to primární surovina nafta. A to jsme již u problematiky politické, protože největší zdroje jsou v zemích, které jsou dnes politicky neklidné.
Takže žádnou revoluci ve vašem oboru nemáme očekávat?: Za revoluci můžeme považovat ve světě doposud zatím vyzkoušené technologie 3D tisku nebo modelování, kdy je komponenta trojrozměrně „tisknuta“ podobně jako obraz na inkoustové tiskárně. Zatím umíme tyto součástky vyrábět v malé rychlosti a malých sériích. Nacházíme se tedy asi ve fázi jako před 30 lety, kdy vyběhly první inkoustové tiskárny, byly drahé a trvalo jim dlouho, než si našly cestu k uživatelům. Potenciálně ale 3D tisk znamená, že když si prokopnete sklo u palubní desky, tak si ho třeba sami vytisknete v místním copy centru z 3D dat, která po internetu koupíte u výrobce. Ale to je zatím hudba budoucnosti.
Jak se Pražákovi podniká v Kroměříži?: Kroměříž mám moc rád, oblíbil jsem si ji. Je tady všude blízko, kam potřebujete, dojdete pěšky, lidé se ve městě znají, je to zkrátka příjemné a pohodlné město pro život i pro podnikání. Za těch pár let se i samotná Kroměříž změnila, už se v deset večer v centru i najím, což bylo před pár lety nemožné.
Kolik jste do firmy od roku 2003 investovali?: Až moc. (smích) Vezmeme-li horizont třeba osmi let, tak bychom určitě napočítali 200 milionů korun. Samozřejmě jsme si pomáhali úvěry, bohužel na dotace nedosáhneme, protože máme víc než 250 zaměstnanců a tedy nejsme malá firma, pro níž jsou dotace nejčastěji určeny.
Jaký máte pro Plastiku výhled pro letošní rok?: Mírně lepší než byl rok 2010. Neočekáváme výrazný růst, i když máme nové projekty, které nabíhají. Zvyšují se nám ceny materiálů, ale nedějí se katastrofy. Jsem mírně optimistický.
A výhled na pět let…: Zcela jistě bude hrát roli přesun těžiště výroby našich zákazníků, bude se zvyšovat váha výroby a prodeje v Asii a samotný nárůst výroby už nebude tak velký. Budeme se muset snažit zvyšovat produktivitu, také se budeme muset více orientovat na lepší vztahy s Asií, i když již dnes tam máme silné obchodní partnery. Také se nebudeme bránit případnému sňatku se strategickým partnerem, který by přivedl novou technologii, ale to neznamená, že bychom byli vyvěšení na seznamce, je to jen věc možné diskuse. Rozvoj produktivity zkrátka nejde zastavit. Proto stále investujeme do výroby, řízení kvality a „kontrolingu“, abychom na firmu dobře viděli a včas zachytili případný problém. Firma má trochu navíc ve smyslu objemovém, ale expanze není naší hlavní strategií.

Text: Radka Skácelová, fotografie: Š. Žourková.